Audiosoubory a fotografie z výstavy Ondřej Havránek.
Audio files and pictures from the exhibition, only in Czech language.
AUDIO
Kytara
Někdy kolem roku 1989 vyrobil OH tři prototypy elektrické kytary. Trojúhelníkovou z dřevotřískové desky, hvězdicovou vyřezanou ze školní lavice a tzv. Honzovu ze třímetrové fošny, kterou se nakonec rozhodl nezakrátit. Kytary bohužel příliš neladily a některé z nich se kvůli svým rozměrům nedaly ani převážet, jejich design byl ale nezapomenutelný. Všechny tři se bohužel během let ztratily. Pokusili jsme se po paměti zhotovit repliku nejskladnější z nich, slavného dřevotřískového trojúhelníku.
ZPÍVÁ ONDŘEJ HAVRÁNEK
Zhruba od roku 1989 byl OH členem několika lokálních kapel působících na Novoborsku, ve kterých hrál na basovou kytaru, trubku a zpíval. Od řadového člena (Snaha o folk nebo tak něco band) nebo člena autorské trojice (Zeyko Küchen), se vypracoval na svérázného frontmana v kapele Candát (“kapela na důchod”). Nicméně ve všech skupinách se uplatnil jeho autorský vklad i osobitý zpěvácký projev.
Výběr hudby OH stahujte ZDE
Chaloupka
Pod mazlivým označením chaloupka se skrývá jedna z dlouhé řady pohraničních pevnůstek, tzv.
řopík (Ředitelství opevňovacích prací), jinak objekt lehkého opevnění vzor 37, nacházející se v jisté
málo obydlené části Lužických hor.
Skupina kamarádů včetně Ondřeje Havránka se na konci osmdesátých
let zabydlela v jedné z opuštěných pevnůstek. Zprvu tato sloužila
jako příhodný úkryt, kde mohli nezletilí konzumovat alkoholické
nápoje, postupně se ale stala něčím důležitějším - letním
i zimním obydlím uprostřed lesů, kam se jezdí o víkendech dodnes.
Z patnáctiletých studentů a učňů toužících přičuchnout si
v ústraní řádně k alkoholu jsou čtyřicetiletí tátové a své
potomky samozřejmě na Chaloupku vláčí s sebou.
Chaloupka je bohatě vybavena účelným v lese zrobeným nábytkem
a přiměřeným kuchyňským vybavením počínaje kamny Petra a konče
na míru vyrobenou dvouplášťovou troubou, kombinovanou s výměníkem
tepla. Pravidelné síření zamezuje rozšíření hlodavců nebo škodlivého
hmyzu. Budování Chaloupky a pravidelný pobyt v lese za každého
počasí se staly důležitou součástí života Ondřeje Havránka
i všech nás, kteří jsme na Chaloupku někdy zavítali.
Už od devadesátých let se pobyt na Chaloupce nese duchu svérázného
kulinářství, až nyní ovšem začíná beze zbytku platit Ondřejovo
motto: “Hlad máme málokdy!”
Nahrávku hovorů z chaloupky stahujte ZDE. Pozor! Low Fidelity!
Foto Roman Mikeš
ČB foto archiv Ondřeje Havránka a Libora Kropáčka
"S Havranem se známe od první třídy. Nezdá se to, ale tenkrát to byl takovej zakřiklej chlapec. Snědenej banán. Kšandy co nepřestřihl. Pak nějaký ty učňáky a průmky a už spolu zase kamarádíme. Les. Pořád ještě posloucháme Hoptropáky, ale taky už Znouzectnost, Pistole, Die Totten Hosen a pozdějc F.P.B. a Garáž. Dita přivedla Indiána. Táta pochopil, že klesaj šance na to, že budu slušnej. Nemáme zkoušky - hrajeme! Celý odpoledne. Pět, šest hodin. Havran mi přinesl elektrickou kytaru. Zavrhujeme experimenty s klávesamam a flétničkama a stavíme bustery do krabiček od vázání Skivo. Už nikdy potom mě zvuk kytary tak neposadí na prdel. A zase hrajeme. Celý odpoledne, pak na pivo k Boučkům a večer zpátky do zkušebny (už jí tak říkáme), kde zhudebníme texty, který jsme v hospodě sepsali. Dohromady. Zkoušíme většinou ve třech. Že nám schází bubeník nám většinou dojde až na koncertech. Konráda nám záhy přetáhli Bobři. Zpoza oken na nás civí nějaké děti. Skautíci. Jejim o tři, čtyři roky míň. Jeden z nich s náma teď bubnuje. Vokální duo Dvě doby. Dita,Sabina. Jasná Páka chudejch. Zábavy v Radvanci. Stěhování aparátu na dvukoláku. Indián je v Praze na vějšce. Pak jde Havran na vojnu. A to je všechno. Pak už to bylo jinak. Taky hezký, ale jinak."
Libor Kropáček
Žádné komentáře:
Okomentovat